Co obnáší vzdělávací akce III. – Obsah vzdělávací akce a osnovy disciplín

Ačkoli každá vzdělávací akce by měla být „šitá přímo na míru“, vždy je třeba držet se „záchytného lana“. Tímto lanem bych nazvala základní kroky vzdělávací akce, které by měl každý projekt obsahovat. K těmto krokům patří: Analýza vzdělávacích potřeb, formulace cíle vzdělávací akce, stanovení profilu účastníka a následně absolventa, obsah vzdělávací akce, osnovy disciplín, definování metod a technik, výběr studijní opory, počítání rozpočtu a získání technického zázemí a v neposlední řadě evaluace.

Tento článek se věnuje formulaci obsahu vzdělávací akce a osnov disciplín.

Obsah vzdělávací akce

„Obsahovou náplň vzdělávací akce tvoří účelově a logicky uspořádaný popis obsahu vzdělávací akce z hlediska stanovených cílů.“[1]

 Obsahová složka tedy ovlivňuje volbu:[2]

• Metody (různé pro odlišné typy dovedností)
• Lektora (jeho osobitých vlastností a vloh)
• Času, prostoru, celkového vzdělávacího prostředí
• Finančních a jiných nákladů

Rozhodujícím hlediskem je takový výběr a uspořádání vhodného učiva, které umožní účastníkům vzdělávací akce dosáhnout očekávaných výsledků.

Inventář disciplín

Inventář disciplín je určen analýzou potřeb, která definuje obsah kurzu a následně stanovení disciplín tak, aby bylo dosaženo dohodnutých cílů.[3] Inventář lze vytvořit na základě specifikace předchozího kroku, která zabrání zařazení irelevantních disciplín. Jedná se o soubor disciplín, které nemají stanovenou posloupnost ani návaznost jednotlivých předmětů.[4]

Studijní plány

U každé aktivity by měly být podrobně uvedeny její cíle, metody, které by se měly použít, časový rozvrh, jak je provázána s jinými vzdělávacími aktivitami, kdo je odpovědný (zdůrazňující roli jednotlivých pracovníků a jejich manažerů) a argumenty svědčící pro tuto aktivitu v podobě zhodnocení nákladů a přínosů.[5]

Existují dva základní typy studijních plánů:[6]

• Plány induktivní – učivo je uspořádáno do konkrétních, prakticky orientovaných disciplín k teoretickému zastřešení
• Plány deduktivní – učivo se opírá o zvládnutí teoretických východisek a vyúsťuje do konkrétních, specifických, prakticky zaměřených disciplín.

Učební osnovy

Charakterizují obecný cíl a pojetí vyučování daného předmětu, vymezují obsah a rozsah učiva a jeho funkcí. Při konstruování vyučovacích osnov je důležité vycházet z toho, co je možné z hlediska schopností, dovedností, dosavadních znalostí nebo zkušeností účastníků vzdělávací akce.[7]

 V průběhu historie se utvořily tři základní koncepce uspořádání látky a jejího rozvíjení:[8]

Lineární uspořádání – učivo je pojato tak, aby se neopakovalo, učivo jde od jednoduššího ke složitému a výstavba je přísně logicky ustanovena, vyžaduje, aby byl vyvozován jeden krok z druhého

Cyklické uspořádání – učivo je rozvrhnuto do několika cyklů, které se postupně opakují a rozšiřují

Spirálové uspořádání – syntézou obou předchozích – logická výstavba s návazností učiva

Při tvorbě osnov jde především o výběr učiva v souladu se sledovanými cíli. Během vývoje didaktiky došlo ještě k dalšímu rozdělení osnov podle vnitřního pojetí učiva na epizodické osnování učiva a koncepci systematického osnování učiva:[9]

• Epizodická rovina osnování – je založena na živé zkušenosti účastníků, vychází z praktického života, emocionálních prožitků a konkrétníchčinností účastníka
• Systematická rovina osnování – následuje po epizodické rovině, předpokládá uplatnění analytických zřetelů, systematické uspořádání a rozvíjení příslušných poznatků

Je potřeba dbát na to, aby výuka neponechávala žádná prázdná místa. Osnovy také umožňují přesně identifikovat mezipředmětové vztahy, eliminovat duplicity a ověřit do jaké míry se podařilo disciplíny naplnit obsahem přiměřeným stanovenému profilu absolventa.[10]

Použitá literatura:

Armstrong, M.: Řízení lidských zdrojů. 10. vyd. Praha: Grada, 2007, str. 50.

Barták, J.: Základní kniha lektora / trenéra. 1. vyd. Praha: Votobia a VŠAK, 2003, str. 112.

Bartoňková, H., Šimek, D.: Andragogika. Studijní texty pro distanční studium. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002, str. 61.

Mužík, J.: Profesní vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: ASPI publishing, 2000.

Skalková, J.: Obecná didaktika. 2. vyd. Praha: Grada, 2007.

<strate>

---

[1] Mužík, J.: Profesní vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: ASPI publishing, 2000, str. 96.

[2] Srov.: Barták, J.: Základní kniha lektora / trenéra. 1. vyd. Praha: Votobia a VŠAK, 2003, str. 112.

[3] Srov.: Armstrong, M.: Řízení lidských zdrojů. 10. vyd. Praha: Grada, 2007, str. 50.

[4] Srov.: Bartoňková, H., Šimek, D.: Andragogika. Studijní texty pro distanční studium. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002, str. 61.

[5] Srov.: Armstrong, M.: Řízení lidských zdrojů. 10. vyd. Praha: Grada, 2007, str. 507.

[6] Srov.: Bartoňková, H., Šimek, D.: Andragogika. Studijní texty pro distanční studium. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002, str. 61.

 [7] Srov.: Skalková, J.: Obecná didaktika. 2. vyd. Praha: Grada, 2007, str. 92 – 93.

[8] Srov.: Skalková, J.: Obecná didaktika. 2. vyd. Praha: Grada, 2007, str. 93.

[9] Srov.: Skalková, J.: Obecná didaktika. 2. vyd. Praha: Grada, 2007, str. 93.

[10] Srov.: Bartoňková, H., Šimek, D.: Andragogika. Studijní texty pro distanční studium. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002, str. 61.